Pocity dnešní doby

Od půlnoci do půlnoci najdeš mě mrtvého

Už je to dlouhá doba co by jsi mě zahlédl šťastného

Ale teď jsou myšlenky nekonečný, dej mi řešení

Nebo neudržím se za chvilku skončím oběšený

Duše uletěla jako dým z mých úst

Můj život je celou dobu emoční půst

Promiňte mi všichni vím to jsem jen vadný kus

Mrzí mě, že v životě cítím jenom hnus

Krev ve snech na obličeji

Okolí lidi co mi ublížit chtějí

To kde mám slabinu oni vědí

Prst na spoušti mě denně svrbí

Když jsem bez ní, slunce zapadá

Nálada upadá, oprátka mě láká

Podívej se jí do očí a pocit tě ovládne

Takový to když ti kámen ze srdce padne

Tak to přesně neznám kryple, čekám kdo mě vypne

Těším se na to až to ve mě všechno chcípne

Protože pokud se moje vědomí vyvine

Tak už mé hlavě nepomůžou drogy ani terapie

Pes co štěká nekouše , proto mě nevidíš mluvit

Jsem ten zmrd co se snaží své zlo neuvolnit

Možná měl bych zvolnit, dát si odpočinek

Ale nejde to, přetlak jak močák po 5ti pivech

Bohužel zlo je v lidech všichni jsme nástroje zla

Dívat se na vás je jak na nasraného psa

Co kouše, berete na moji hlavu louče

Moje hlava je království v něm několik lidí

Ale největší temno je schované za zdí

Mě našli a začli strašit raraši

Vidím duchy mám halucinace

Chce se mi zvracet z představy se do mé hlavy vracet

Jdu se zkácet, zničit své vědomí

Už nečekám, že mi nějaký psychiatr domluví

Ale vím co se v televizi objeví

Až se někdo tady oběsí

Kdo to bude kdo to ví

To ti zmrd jako já nepoví

Řeknu jediný

Kdo je horší, ten co píše o tom co se stalo, nebo ten o kom píše...