Svědí mě žiletka

Vsaďte si na moji hlavu, že do 20 chcípnu
Jsem vlastenec co po letech nezpívá hymnu
Spíš v tichu a sám hledá co je správný
Čím jsem starší tím jsou víc má slova prázdný
Jak má krev co do mozku nedodala kyslík
Chcípnout je můj jediný životní milník
Za kterým si jdu i když na sobě cítím tu suť
Každá minuta života je jako si pod jazyk kapat rtuť
V zrcadle si na jméno známé tváře nevzpomenu
Smích je věc, co mým ústům dal změnu
Když odešel, od té doby nosím pohřební barvu
Všude je černo, mám představy o tom jak nůž do sebe narvu
V krachu a depresi už ani nedokážu psychiatrovi lhát
Že jsem za život rád a, že by to bylo kdybych tu byl pořád
Bylo by to peklo, nechci žít ani další den
Tak prosím tě na kolenou vem nůž a vem mě z toho ven
Ať už se netřesu u smrtky utratím úspory
Zaplatím si V. I. P. a jdu na první místo k patologovi
I já jsem miloval, měl jsem city a něco krásný
Slovo dalo věty a teď jsme oba za zdí
Přelezl jsem hřbitovní stěnu, abych už nikomu neublížil
Jestli existuje budoucnost řekněte ji, že jsem taky žil
I když na obtíž každému komu jsem mohl
Vyhozen ven jsem jak čokl zmokl
V dešti nejlíp schovám slzy
Smrt má nastane brzy
Brzy, brzy, brzičko
Chcípne moje maličkost