Uličky

Uličky

Život mě semlel do malé kuličky.

Nevidím slunce jen temné uličky.

Každá s uliček svůj konec má v nedohlednu.

V záři měsíce uprostřed  tísnivé uličky blednu.

Večer střídá pomalu hluboká noc.

Sám uprostřed uličky cítím jen bezmoc.

Jak měsíc odráží sluneční paprsky k nám na naši Zem.

Blokuji světlo a skrze stín ukazuji, kdo doopravdy jsem.

 

Refrém

V ulici za soumraku.

Můj mozek podobá se plačícímu mraku.

Jako na ledovém oceánu plavali mi mozkové blány.

Dostat mozek z hlavy jsou moje životní plány.

 

Chůze je obtížná, tělo mi tuhne.

Vylétla dodávka, stejně mi uhne.

 Myšlenka, že krev by mi v žilách navždycky ztuhnula.

Ani ta s mým tělem o maličký krůček k bezpečí nehnula.

V uličce jsem dlouho zdá se to jako roky.

K tomu abych prošel, není třeba dělat žádné kroky.

Vybral jsem špatnou uličku, cíl je však stejný.

Prach jsi byl, prach budeš, to je neměnný.

 

Refrém

V ulici za soumraku.

Můj mozek podobá se plačícímu mraku.

Jako na ledovém oceánu plavali mi mozkové blány.

Dostat mozek z hlavy jsou moje životní plány.

 

 Dál stojím v ulici, nic nemá smysl.

Stejně se jednou rozpadne má osoba i mysl.

 V okamžiku zapomene se na všechny moje činy.

I tak po špatné volbě mívám pocit viny.

Nechápu proč hledat cestu k realizaci.

Na světě lze přežít i s odpadu v kanalizaci.

Stejně k zániku směřuji já i svět.

Všechno zanikne ani duch nebude moci vrátit se zpět.

 

Refrém

V ulici za soumraku.

Můj mozek podobá se plačícímu mraku.

Jako na ledovém oceánu plavali mi mozkové blány.

Dostat mozek z hlavy jsou moje životní plány.