Zkáza

Celý svět brzy podlehne zkáze.

Nenávist a strach se světem šíří jako metastáze.

Všude kolem nás tvoří se druhotná ložiska.

Svět kolem nás je chladný jako zmrzlá skaliska.

Chlad kolem nás si nechce nikdo připustit.

Proto do jezera emocí se snažím hlavně temné napustit.

Stejně brzy bude na Zemi znečištěné prostředí a hic.

Zůstane jen prázdnota a víc nic.

Brzy přijde úpadek celé společnosti.

Blb si do úst nevidí ve vší všetečnosti.

Přitom kdyby hleděl alespoň na svůj malý kousek.

 Ne jako omezenec slastí sténal při nákupu levných housek.

Kolem nás prostě vládne to matro.

Teprve bytostná nicoto je vývoje první patro.

Povrchně jsme v životě asi všemu věřili.

Ze strachu ze smrti bychom své tělo v agonii i ďáblovi svěřili.

Říkám si často, že největší sketa.

Je vousatý děd alias stvořitel světa.

Stvořil místo kde bez iluze nikdo být nechce.

I přes ukrutnou bolest ho systém nenechá odejít lehce.

Nalajnovanou máme svoji trasu.

Úspěšný nebo ne musíme plnit společnou kasu.

Princip solidarity kolíbá nás do pocitu slasti.

Nebít imisí velkých korporátů netřeba hradit chudině masti.

Sice kolem nás už neběží inkvizice.

Zájem církve je však stále akvizice.

Nabití majetku pro chlapce Krista.

Stejně jsou potřeba jak v ledvině cysta.

Víra tvá tě uzdraví a zaslepí ti oči.

Ti kdo to prokouknou, se zamotají jako na kolotoči.

Já věřím v jediné a to mně drtí.

Dožiji se dne, kdy přijde i moje úmrtí.