Na noční obloze

Bledé oko luny bloudí v tmavém brlohu
jak slepý medvěd, jenž procitl ze sna
hluboká, černá jeskyně, připomíná noční oblohu,
jež byla vyhublé a hladové šelmě těsná

Slétla tma, jak ukřičená hejna krkavčí
jež bezbranným mláďatům oči vyklovala
přišla noc, jak zakuklený popravčí
a v žáru měsíční výhně město spalovala

Stmívá se a obloha, jak zrezivělý cín
když tér a peří vran v jedno tělo spojí
padá na svět naříkající temnoty stín
a lidé schovaní ve svých norách se bojí

Ze stříbrného talířku luny mrtvé kosti obírám
slunce, jak blouznivý buben bije tmou
ač nasycen hladem o stůl ruce opírám
a noční obloha v sobě dusí náladu zlou