Anotace: Složená před chvílí. Taková malinko temnější...
V záplavě měsíčních studánek
marně hloubil jsem tu svou.
Euforie dosáhlo čekání,
když křik zhoupl se tmou.
A noc není jen o dozvuku modlitby,
do níž vkládají se perly z úst.
Samota, jako šál omotaná
kolem krku na polštáři,
dívá se na nebe
a zkouší povyrůst.
Na obrázcích od tyrkysových záchvěvů
mláďata svá líhne představivost.
Nejsem tak vysoko.
Nedosáhnu!
Tak ležím umlčen vlastním dechem
v hlubinách krysích nápěvů.