Nedosáhnu

V záplavě měsíčních studánek

marně hloubil jsem tu svou.

Euforie dosáhlo čekání,

když křik zhoupl se tmou.

A noc není jen o dozvuku modlitby,

do níž vkládají se perly z úst.

Samota, jako šál omotaná

kolem krku na polštáři,

dívá se na nebe

a zkouší povyrůst.

Na obrázcích od tyrkysových záchvěvů

mláďata svá líhne představivost.

Nejsem tak vysoko.

Nedosáhnu!

Tak ležím umlčen vlastním dechem

v hlubinách krysích nápěvů.