Krkavec

Dřímaje, profukováním velebí si rozvážně,
plamenem ledna chvění, nač ten šepot
krkavců v tajuplné síni?

„Tam a kde si tu” vrhaje zobáky,
vrhaje na budku zdiva skelného.
Jen mrtvola peřím pokryta
a s polibkem krkavce zalita.

Omnia mors aequat,
Ty ďáble, černoto s křídly uhelnými,
„kra, kra” - krabatý stařec vpředu
šepotem pravil - beze něj ani hledu.

Ten žár lunný, tělo rozkládá duši,
s nádechem purpurového povlaku,
polibkem srdce jednou buší…
a teď již ne.