Dragul meu Vlad

Když půlnoc nám šeptá svojí silou...
a temná píseň zní...
znovu pak v objetí jsem zase s Tvými sny...

Oceán noci, hlubina těch let,
když jsem Tě znala a krásný byl ten svět...

Je to ta vášeň a touha, o čem sním,
abys znovu a zase
pil horkou krev z mých žil...

Držet mě ve víru krutosti těch muk,
šílenou bolestí sténat,
když svíráš mě v kamenném objetí,
a sytíš se... jak vlk...

V drásavé hrůze stávám se Temnou vílou...
líbej mě ještě víc,
ať naše těla v jedno splynou...