Krvavé vlčí máky

Život já mám takový,
jak jinak než makový!
Kdos tu v poli na mě čeká,
vlk se strašlivě vzteká.
Co dělá než závidí?
Krvavé květy nenávidí.
Chtěl mě chytit,
chtěl mě sníst.
Neumí se do mě vcítit,
Stále chce jen jíst.
Vůně mé nabažit se nemůže,
touhu nešťastnou nepřemůže.
Chudák jeden chlupatý!
Škoda že není svatý.
Jeho slova štípou, bolí,
do ruky chytám starou pistoli.
Starou jako lidstvo samo,
Beru si i lano.
V dálce vlk proradně se směje,
Napiju se petroleje.
Krvavou dobu vidí,
Já jen vlak plný lidí.
Odhodím strasti i radosti,
Vzdávám se své minulosti.
Skončím s tímhle osudem,
Brečet již nebudem.
Stačí jenom skok,
Přes potok.
Na koleje se uvelebit,
Bolest jinak nejde přebít.
Vlak už přejel,
I vlk se zachvěl.
Za chvíli se ovšem zase smál,
A šel dál, dál, dál a dál.
Krve prolil dost,
Pozná jen zlost.
Chtěl mě,
Chtěl hodně.
Smích ten proradný,
Pohled vražedný.
Vlčí máky v plné kráse,
nezlobte se.