Neobjasněný případ vraždy
Neobjasněný případ vraždy
Anotace: Vzpomínka na skutečnou událost - zločinu v parku v Praze 7 před 10 lety - očima oběti
Jeden chlápek v parku.
Až mě zamrazilo.
Že by mě chtěl znásilnit?
Nebo okrást?
Najednou se park vylidnil
A já myslela jen na to
Že v pračce se mi doma pere prádlo
A na sporáku je rozvařená polévka.
Pak přijde syn ze školy a já nikde.
Chtěla jsem volat o pomoc
Ale nevyšel ze mne jediný zvuk.
Chtěla jsem utíkat
Ale byla jsem jako socha
Upevněna na podstavci.
Musela jsem se mu dívat do očí
Nebyly až tak zlé.
Pak se ke mně blížil
A místo těch očí už měl jenom škvírky.
Sehnul se pro velký kámen
A rozmlátil mi hlavu.
Možná mě i znásilnil a okradl.
Nechal mě pohozenou pod lavičkou jako zmuchlaný kapesník.
Přiběhl nějaký pes
A začal lízat mou krev.
A tak jsem zemřela poměrně mladá
A můj syn mi na lavičce nechává natrhané kytky.
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
nemám ráda tenhle druh světa - i když taky vzpomínám na jednu oběť vraždy - neskutečně hodný a skvělý kluk, pořád se neví proč
hele, asi máte pravdu, že jsem přecitlivělá, druhá smutná báseň, co dneska čtu a já už smutním a vzpomínám na druhou..
..měla bych se jít zase odmocnit
15.04.2007 20:57:00 | Rádoby zoufalá
...sem bych musela psát dlouhé věty...
...dotek karmy, cit...myšlenky (i když zašlé léty,
teď oživené, její...)
...nebudu je vnímat...
...jen jak pozorovatel se z dálky na film dívat...
14.04.2007 21:50:00 | Cecilka
Mrazí - i proto, že je pravdivá. Slovíčka v básni se dají změnit, skutečnost bohužel ne...
13.04.2007 22:32:00 | Mourek
Napsala jsem Ti vzkazík-nevím jestli k tobě dorazí,snad ano...A neboj, nezmrazilas mě, jen jsem kdysi zažila situaci, kdy mi šlo o život/ale já mám asi andělíčka strážníčka v trvalé službě,naštěstí/ a tohle jsou dost pravdivě popsané pocity.
Vstupní jsem četla-až teď, bývám tu málokdy-to víš:zoufale málo času, akutní nestíhání...ale k Tobě se budu vracet,to je jasnačka!
12.04.2007 21:18:00 | Navire
Tak tohle je hodně silný kafe! ...prostě "hustý" jiné slovo mě nenapadá:o) Až mi přeběhl mráz po zádech-děsivě reálná....za stovečku;o)
12.04.2007 20:43:00 | Navire
tak ta je hodně drsná...
život je drsný...a možná proto máme někdy ten pocit, že se musíme celý život jenom bránit a rvát...
smutná...moc smutná:(
ale krásně psaná..o jo:)
12.04.2007 18:07:00 | Lizzzie