Krev a mlha (a CocaCola)

Našlapuji městem

jako vlaštovka na křídlech upíra.

Z mračen lidských sraček

v plechovce pění černý déšť.

Postavičky stínů se děsí,

čekají v nich svorně…

mumláním koktajíc modlitbu

a mezi zuby hřích.

Větry mají ve vlasech lupy

a krysy se hemží

ve vězeních pod mřížemi.

Kolemjdoucí trhají jablka sváru

místo větví z oken.

Mým tělem proudí mlha

a mou duší protéká šedá krev.