Měsíc nad hřbitovem

Měsíc svítí nad hřbitovem za městem
jako by chtěl kouknout
na tisíce jmen vyrytých
do černých tabulek
jenom moje tam chybí
jelikož se schovávám za náhrobkem
aby mne osud hrobník nenačapal

Temná noc padá jak kamení
do nejhlubšího dna studny
odkud je nikdo nevyloví
ani rybáři sedící v zátoce u Neapole
kde od večera do rána zní zpěv moře
a tóny tklivých mandolín

Pro mne jsou brány jižních světů
jednou provždy uzamčené
neboť zlý osud mne drží
v rodném městě
uprostřed holých a prasklých zdí
dokud nebudu stát
u hrobu své matky
a měsíc na nebi na to bude čumět