* Léčení mrtvého *

V dáli rudá zář,
netečná je bílá tvář.
Ty se však veseleji tvař,
a zbytečně druhé nestraš!

Řádil tu přízrak noci,
mrtvému už není pomoci.
Leč jeden problém je tu přeci,
snad zabráníme posmrtné nemoci.

Láska i nenávist je věčná,
jako hluboká rána sečná.
A já budu velmi vděčná,
když nebude ves hlučná.

Podej mi mládenče tu brašnu,
a proboha, drž už kušnu!
A vidíš tamhletu kašnu?
Hoď tělo do ní, pak začnu.

Do těla zabodnu dřevěný kůl,
jež odhalí na hrudi krvavý důl.
Přestaň už zírat jako vůl,
zákrok je důležitý, jako ke chlebu sůl!

Práce je konečně hotova,
krví je zbarvená voda.
Snažím se nevnímat, jak pláče vdova,
rychle se vytratím z tohoto dvora...