Žížala

V krbu věčný plamen hoří,
naše hlavinky u kvízů se moří.
Jako lvi o pohár bojujeme,
však ho velmi milujeme.
Je tu však jedna výjimka
a to stará žížala Mijímka.
U starého rádia sedí tiše,
hřebíky z něj má v břiše.
Raději se ani nehýbat!
Vůbec žaludek nemíchat!
Jinak neštěstí se stane,
ze žížaly budou dvě laně.
Pro školu by to byl veliký šok,
asi jako veliký a plný žok.
Vraťme se však k poháru,
i když tedy takhle po ránu...
Oheň žene vpřed jak tryskáč atanů,
až se všichni bojí a zalézají do stanů.
Voda pomalu teče,
prý ji pohár neuteče.
Země prý má letní spánek,
to Vzduch vane jako vánek...
Mijímka vše se zkřiveným úsměvem pozoruje,
železo v ní pomalu, ale jistě koroduje...