Nepovedené narozeniny

Dneska sedím v lavici,
Nečekaně sám
Namáhám si palici,
Kde Honzíka mám?

Při hodině příroďáku
Ve dveřích se zjeví,
Já nevěřím svému zraku,
Další smysly taky neví…

Je to on, anebo není?
Samý obvaz, samý fáč,
Snad byl svědkem přepadení?
Či je taký velký rváč?

Než zazvoní na přestávku,
Koukám jak myš ze křoví,
Pak vyslovím objednávku,
Ať mumie vše vypoví….

„No co, chlapci, nedivte se,
nejsem na tom zas tak hrozně,
Ani večer, ani v lese,
Ani bomba v mojí krosně…

Dobře, dobře, to je fuk,
Nebudu vás napínat,
Ale nikde ani muk
Nejsem žádný exponát!

Předevčírem bratr slavil,
Dvacet svíček na dortě…
Vývrtkou mi, až jsem zavyl,
Uďál díru v aortě!

Abych toho neměl málo,
Když jsem seděl na podlaze,
To tančící stádo mě skoro ušlapalo-
Ruce v sádře, noha v dlaze.

Když volal jsem ambulanci,
Popadali všichni dech,
Říkal jsem si, že mám šanci -
Teď mám víc než jeden steh.

Jak jsem nased do sanity,
Myslel jsem, že je to v suchu,
Avšak chlápek zavalitý,
Přišel v autě na poruchu.

Řidič nedbal, vyjel směle -
Jak jsme spadli do tý jámy,
Mám já snad po celým těle,
Tyhle zkrvavený šrámy.

Nějak jsem se dostal na sál,
Měl jsem jít hned na řadu,
Byl tam ale velkej nával,
Čekat jsem neměl náladu…

Tak jsem zašel do klubovny,
kde byl zrovna bratr Phil,
jako všem doktorům rovný,
mě takhle pěkně ošetřil.“