Sametová revoluce

Má to v genech tenhle svět,
že o všechno se pere hned.
Války tu byly, jsou a budou,
Však výchova branná se stává nudou.
I když tohle říďa ví,
myslí, že hrou na válku nás zabaví.
Přezdívek má postě mraky,
říkáme mu šerif taky.
Matikou nás přestal mučit,
zítra se nebudem učit,
budem však mít nastup ranní,
jak vojáci z povolání.
Nepojedem však na výlet,
jen do terčů budem střílet.
Avšak řek nám náš kapitán,
že na zbraně nemá kapitál.
Stát totiž živí dělníky,
politiky, celníky.
Sto špuntovek pro školy,
si nemůže dovolit.

Kdo chce škubat Husáka,
nejspíš si dal panáka.
My si pušky vezmem z domu,
pár nábojů ještě k tomu.
Jaké pak s tím saky paky,
doneseme svoje praky,
někdo vezme vzduchovku,
jiný zase brokovku.
Chytrák, co zná celý svět,
moh by vzít i kulomet.
A kdyby někdo, že je kutil,
raketomet k střelbě nutil,
to je ten náš voják dravý,
komunista víc než pravý.
Nesem pušky tak jak tak,
ze školy je muničák.
Já sám jsem hrůzu vzbudil velkou,
přijel jsem s Té-třicet čtverkou.

Potom přišlo na strazu
udílení rozkazů.
Hned poté jsme vyrazili,
málem jsme se přerazili.
Přes pole min jsme se drali,
do zákopů zakopali.
Šerif si pročísl hřívu,
začal chystat ofenzívu.
Jak dřív školu vojsko řídí,
střílí každý, kdo terč vidí.
Když tu kdosi běží z dáli,
asi bych měl přestat pálit.
Teď už je věc jistá,
že je to ňáký komunista.
Běžel jak kdyby vykrad banku,
já vystrčil hlavu z tanku.
Koukám na něj a on na mě,
nejradši bych volal mámě.
On začal mlít, jak mlínek nový
o tatíčku Stalinovi.

Tohle já jsem nemoh slyšet,
klidně bych šel radši viset,
tank jsem na něj obrátil,
abych ho zpět navrátil.
Ten uvidí ale tanec,
už na spoušti držím palec.
On si kabát serval
a já ho hned seřval:
„Že vás huba nebolí!
Však vás nikdo nevolí!
Smrdí nám jak hnojivo
ten váš srp a kladivo!
Na tuhle chvíli dlouho čekám,
tu hvězdu si strčte někam!
Já jsem prosím mužem činu,
nechci létat v Iljušinu!
Vstupuju do odboje,
zbalte si Mily, Suchoje!“
Možná jsem ho zaskočil,
on však zlostně poskočil.
„To se přeci nedělá!“,
řek a zbledl do běla.
Už byl celý sametový,
já však zase pohotový.
Z věže tanku vyšla rána,
utekl i s Rusákama.
Odskákali jako blechy,
opustili navždy Čechy.
„Jsem rád, žes je vyhnal.“
šerif se mi přiznal.
Byl jsem to já, Václav Havel,
šlo to bez pušek či šavel.
S EU jdem teď ruku v ruce,
byla to holt revoluce.
A že měl komouš barvu novou,
zoveme ji Sametovou.
„Čechy teď už nejsou rudé,
žít se nám tu lépe bude!“
Sic se každý radostí tetelí,
jsme tam kde jsme byli - v pr...