O meteoru

Malým černým kamínkem
tma kolébá,
poletuje vesmírem
sám nevím kam.

Bůh zná odkud pochází,
z jaké soustavy,
nepřebývá, neschází,
šutrák tuctový.

Blízkou hvězdu zacílil
na levoboku,
na sebe si posvítil,
přidal do kroku.

Gravitace dobré taxi
obzvláště ta sluneční,
už ho veze a bez taxy
za pár hodin světelných.

Miliarda kilometrů
prosvištěla jako blesk
kamínek si zavzpomínal
na Veliký třesk.

Do dráhy na zákaz vjezdu
modrá koule přikvačí,
zakrývá mu náhle hvězdu
a trapně se vytáčí.

Kamínek se na ni vmžiku
dočervena rozpálí,
neuhneš-li tajtrdliku,
tak to do tě napálím.

Chvíli váhá, co ta koule,
jestli zadkem pohne se,
a když ne, tak bude boule,
kterou někdo odnese.

Kamínek je přetitěrný
v porovnání s planetou,
dvacet čtyři kilometry,
kdysi býval kometou.

Rozhlíží se po svém cíli,
třeba támhle na Peking,
nebo počkat krátkou chvíli,
a pak zkusit Wyoming?

Náhle plyny v jeho těle
začaly se nadouvat,
zrovna teď, no do jetele,
když se začal vyzouvat.

Ozvala se velká rána,
jež zatřásla oblohou,
družic hejna toho rána
vysílat již nemohou.

A ta rána pošťouchla ho,
malilinko doprava,
letí jinam, tak se stalo,
což je pro něj otrava.

Zanadával na tu hroudu,
kterou minul průměrem,
nezbořil však naši boudu,
jak mělo být údělem.

Vydal se na rychlý úprk,
pryč od naší matičky,
poněvadž tak děsně uprd,
že nás přejdou srandičky.