Balada o Špuntovi

Špuntík bydlí v malé kleci,
má tam také pěkné věci.
Vytáhl je z kontejneru,
jednoho dne při večeru
Nanes si je do domečku,
měl jich tam snad celou bečku.
Malé, velké, hranaté,
kulaté i šišaté.
Peťka o tom nevěděla,
pak se to však dozvěděla.
Zlobila se velmi moc,
bratr jí šel na pomoc.
Špuntí klec pak uklidili,
častokrát se podivili.
Co to tam ten Špuntík měl!
To by jeden neviděl.
Měl tam staré noviny,
papání i kraviny.
Měl tam však i jiné věci,
knížku s názvem „Život v peci“.
Peťka se fakt moc divila,
raději si pospíšila.

Špunt však konce nedožil se,
kůň mu stoupl na hlavu,
nezkazil si věcí touto,
svou úžasnou náladu.
Očko vypadlo mu z důlku,
hlavy měl teď jenom půlku.
Upadly mu nožičky,
zbyly jenom kůžičky.
Špunt se rozpad ve chvíli,
Peťka strašně zakvílí,
uklidní se vzápětí,
smeták jako na smetí.
Smete křečka do kýblu,
dá ho bratrovi k jídlu.