CK LÉTO NA LEDĚ

Všude bílo, horký den je,
rozmlouvají eskymáci,
jak na ledu slunce hřeje,
mají smysl pro legraci.

Tam své hrudi obnažené
opalují dohněda,
nohy však maj´ zabalené,
rýma, to je nezbeda.

Když eskymák onemocní,
nepostaví iglú,
nezatopí, neuloví,
pak není nic k jídlu.

Zato když chlap sílu má
a vyleze zpod cíchy,
přitáhne dom´ medvěda,
nadělá z něj kožichy.

Naši dva jsou za vodou,
i když sedí nad ledem,
vy nevíte, co dovedou,
to já ani vy nesvedem´.

Začali hoši s byznysem
a na umělé kře
turisty vozí Tunisem,
kdo neviděl se pře.

Tu jednoho dne z rána,
já byl jsem zrovna prát,
ozvala se rána,
převrhla se kra.

Za necelou hodinu
ke dnu klesla jako vrak,
a na mořskou hladinu
usadil se nafty plak.

Skončil hochům zlatý čas,
za mříže se nechtělo,
byznys vzal jim mořský ďas.
A tak málo chybělo!