Byla jednou jedna beruška Květa

Byla jednou jedna beruška Květa,
Co z květu na květ stále létá.
Na své krovky byla pyšná,
Měla stehna velmi hříšná.

Koho chtěla dostala,
Ferdu k vodě pustila.
Chtěla by pořád špásovat,
A nic vcelku nedělat.

Byla hvězda diskoték,
jednou si pár rumů dala,
nebyl pro ni žádný lék,
pomohla jí PEPSI kola.

Jednou na procházku letěla,
ve velkoměstě se ztratila.
Vtom uviděla světýlko,
blikající za oknem,
a hned pookřála malinko.

Otevřeným oknem do pokoje vlezla
A co nevidí!
Před ní sedí Eda Klezla.
V pokoji svíčka hoří,
Eda se jakési slečně dvoří.

Beruška sedla na svíčku,
přímo na voskovou kytičku.
Najednou se diví co to je,
co to před ní takhle žhne?

Plamínek se jí zalíbil,
toužila, aby ji políbil.
Přiblížila k němu hlavu…
najednou smrad jak v hradu.

Skončil tak život berušky Květy,
co neměla žádné tety.