ZNějHůrka

Jednou v zámku strhla se velká mela, ZNějHůrka se s královnou pohádala.
ZNějHůrka počítala královně vrásky,
Legraci si dělala z omlazující masky.
Královna se naštvala,
Myslivce na ni poštvala. „ZNějHůrce málem nestačily nohy, Ještě že zdědila k běhání vlohy.
Stovku měla za dvanáct vteřin, Myslivcovi utekla lehce. Zastavil ji až v lese modřín, Následkem byla prasklina v lebce.
Po lese bloudila v mdlobách, Už slyšela, jak jí hraje Šabach. Tu naštěstí potkala Šmudlu,
On nejdřív otevřel kudlu.
Ale pak se smiloval,
ZNějHůrce první pomoc dal.

Obinadlo neměl, tak hlavu
Boxerkama jí pevně stáhl.
Zavolal srnce – Karla a slávu,
Pozdravili se, dali si trávu.

Pak princeznu naložili na záda,
Byla to prostě paráda.
Vytlemení srnci došli do domku,
Pak se těžce vyblili do záhonku.

Mezitím se vzbudila ZNějHůrka,
Ščístko ji pozval na turka.

Jak ostatní viděli,
Že princezna je vzhůru,
Rychle všichni přiběhli
Nesouce kytek fůru.

A tak žili dlouho spolu,
Rejpal navštěvoval pomocnou školu.
ZNějHůrka jim vařila,
Na lesních kalbách pařila.

Za pět let ale,
převlečená královna tluče na dveře.
Ozve se tiché „dále!“,
Královna dveře otevře.

Za Kulínského převlečena byla,
Na tváře ZnějHůrku políbila.
ZNějHůrka domluvila směnný obchod,
Za Pšíkala dostane nový záchod.

Za den se už ale trpaslíci ptali:
„Kdepak je náš Pšíkal malý?“
„V Paříži, pracuje v Moulin Rouge,
Vydělává hodně, a neptejte se už!“

Za rok se Pšíkal ale zpátky vrátil,
ZnějHůrku parádně sadisticky zmlátil.
Byl to výprask velmi velmi tvrdý,
ZNějHůrka měla z něj ještě týden prdy.

Nepomohl jí Espumisan ani,
Bylo to prostě příšerné sraní!!