Vodní panna Máňa a já

Jednou takhle k večeru,
šinu si to kol jezera
a tu na mě vyskočila
vodní panna zběsilá.
Ta šílená divoženka
stáhla mě až na dno,
no já se vám přiznám,
v kalhotech mám plno.
V tom se Vodník objevil:
„Máňo, buď tak hodná,
nedrž toho pána!
Lidi už se neloví!“
„To je teda rána!“
A ona, že ne,
že zůstanu na večeři.
A voda už se kolem čeří.
„Chudák,“ povídá Máňa,
„má oči jak balonky.“
„Bodejť ne,“ povídám já,
„když chci zpátky nad vlnky!“
Pomalu se topím,
Vidím andílky,
Co poletují kolem
A mávaj křidýlky…