Dopravní.

Byla jednou jedna malá víla,
Která se chopila svého díla.
Tancovat na paloučku zeleném,
Se srnkou,zajícem a jelenem.

Jak tak tančí po voňavých květech,
Setkala se s ježibabou
Po drahných dlouhých letech.

Pročpak vy babičko máte velké uši,
S tím kocourem na rameni vám to celkem sluší.
Babka koště pohladila,
To aby zavčas zabrzdila.

Bohužel koště je jak janek jankovitý,
Baba po rypáku po zemi letí.
Dere nosem jak hákem od piráta,
Je samá boule a celá od bláta.

Babka se po zemi válí,
Všichni z lesa se ji smáli.
Nejvíc víla prostořeká,
Z lesa vlk na vše štěká.

Babko máš na to koště vůdčí list?
Z nosu ti visí extra hlíst.
Oj ty vlku prostořeký,
Přistání to bylo měký.

Hahaha smála se víla,
To byla tedy síla.
Rypákem jet po lesní cestě,
Bude to stát asi dvěstě.

Já jsem dopravní víla,
Jmenuji se křehká Míla.
Tady máte jeden blok,
A netvařte se jako cvok.

Babku chytaj mrákoty,
Jazyk jí vlez mezi zuby,
A kocour čuměl do boty.
Babka šmátrá a po kapsách hledá,
Přemýšlí že pokutu nedá.

Hej vílo ty divá Báro,
Nech si to moje fáro.
Víla čumí jak v oněmění,
Hle jak přišla k velkému jmnění.

Babka se šourá domů pěšky,
Nevadí na zimu mi stačí běžky.
Remcá baba a vílu haní,
Svrab a choleru pošle za ní.

Nad lesem se nese hlas,
To víla na koštěti letí zas.
Babka chodí ruce spíná,
Proč jsem byla kůže líná.

Mít technickou a nové gumy,
Tak jen víla jenom čumí,
Bohužel teď jezdím stopem,
Nebo s chlupatým mopem.

Na koště už nemám nárok,
Nemám body,
Snad až za rok!