Na poradě

Poradu máme ráno práci,
vedoucí zrovna říká kabrňáci,
říkám si, mít tak křídla jako ptáci,
letěl bych někam jen tak pro legraci.

Koukám na souseda popravici,
jak nepřítomně hledí na krabici,
a ten hnedka polevici,
dělá otisky prstů na sklenici.

Nuda obestírá i mou palici,
chce se mi spát víc jak v noci,
únava roste, už jsem v její moci,
je to beznadějné, už jsem bez pomoci.

Zdá se mi o tůňce kde jsou mloci,
honí se a dovádí a s nimi čolci,
na břechu šramotí malí ježci,
mají šedý kožíšek s ostrými bodci.

Jak by se na tohle dívali naši vědci,
že to všechno jsem viděl na židly v práci,
to by čučeli ti fousatí dědci,
ale zpátky odtud ještě vůbec nechci.

Co je za lesem vědět chci,
možná pastvinka pro ovci,
nebo jezírko a vodní šneci,
nebo náš vedoucí v kleci.

Rozběhnu se rychleji jak vlci,
už lesa vídím kraj i s krmelci,
je tam mítinka a na ní dva volci,
přežvykujou a čumí jako blbci.

Běžím dál a jezero se třpytí ve slunci,
na kameni se hřejí smrdutí skunci,
jsou stočení v divném propletenci,
na stromě visí tři promodralí oběšenci.

To je krása! Mám rád zátiší s umrlci,
volci, skunci, šneci, vlci, to vše dává mému srdci,
pocit neskutečna, krásy, strašné moci,
tohle musí cítit všichni cvoci.

Řvu jak blázen, div nevyplivnu plíci,
uáááááá,uááááááááá řvu jak nadržení býci,
náhle něco třese mnou jak zvonem ve zvonici,
otevírám oči a všechna -ci jsou na svém konci.

Vedoucí na mne nevěřícně civí,
na tabuli právě před malou chvílí,
popisoval graf našeho úspěchu,
a já mu do toho řval pro svou potěchu.

Rudý jak čerstvě uvařený rak si sedám,
ale přesto ještě shledám,
že potlesk sklízím od celého stolu,
no co jste čekali, mi spáči držíme spolu.