Kosa jak z nosa...

To je ale hnusná kosa.
Jak v tom sakra můžou spát?
Třesu se, teče mi z nosa.
Všude tma jen... tma a chlad.

Poslouchejte, jak si chrápe
v nelidských to podmínkách.
Větrem zblblé okno klape,
to zůstalo v mých vzpomínkách.

Ona si klidně ve spackáku
se psem tiše rozmlouvá.
Já se hřeju rukou na rypáku,
jen lenost, ta mě omlouvá.

Čtyři ráno... už kašlu na to,
kuklu, bundu na sebe.
Ještě spacák? popravdě vzato...
frajeřina nezebe.

Zalehnu a nutno říci,
že zimu už tak nevnímám.
Pohleďte vy nevěřící,
že místy vážně usínám.

Jen pár hodin už mě dělí
od sladkého vstávání.
A co vy, že jsem tak smělý,
bavilo vás chrápání?

Chlapík vstane potichoučku,
každý někdy musí močit.
Proč slézat schody polehoučku,
když mezi židle můžeš skočit...

Ona hnedka za svítání
na procházku pospíchá.
To je ticho k pohledání,
když vedle vás "pes" nekníká.

Po chvíli, by se nenudila,
s nabídkou pomoci, jak velí zvyk.
Za kávu, co mi sílu vlila
Ti patří horoucí můj dík.

A to je konec mučivé noci
a proklaté, zvrácené zimy sloní.
Tak povězte, proč mě drží špatný pocit...
proč je mi smutno, když už je po ní???