Marnivý hlemýžď

Žil kdysi kdesi malý šnek
byl pyšný na svůj domeček.
Říkal mu: "krásný domečku"
pak ale potkal želvičku.

"Máš krásný domeček" řekl šnek
když uviděl ten krunýřek.
Želvička v něm však nebyla
neboť už dávno vyhnila.

"Tak teď je můj" vykřikl šnek
a opustil svůj domeček.
Šel kolem právě černý šnek
a ukrad mu jeho domeček.

Však krunýř nemá šnečí míry
a navíc jsou v něm samé díry.
Šnek už je z toho celý cvok,
vždyť neudělá ani krok.

Pochopil pozdě, maličký,
že chybí mu tři nožičky.
Že byl marnivý hlupáček
stal se teď z něho slimáček.

Jak tak lezl smuten, plačky,
narazil cestou do slimačky.
Že byla štíhlá, krásně slizká
byla šnečkovi ihned blízká.

Dělali spolu vlhké cestičky
až narodili se jim dětičky.
Ptáte se co to je,
zda šnečkové, či slimáčci???
Však geny byly bestie
na zádech mají spacáčky.

Tak končí příběh pravdivý
který však podobá se mýtu.
S rodinkou šneček marnivý
bydlí v plechovce od lanšmítu.