Neuznaný umělec

Karel, to byl velký malíř.
V kapse víc než jeden halíř.
Potkal jednou Blaženu,
hned by jí vzal za ženu.
Rudé vlasy do půl zad,
že jí poznal byl moc rád.
Pár týdnů spolu chodili,
za ruce se vodili.
Až nastala ta vhodná chvíle,
posbírat plody své píle.
Láká Blaženku,
tu svou panenku,
na díla svá se podívat.
K němu do bytu. Jak jinak?
Slečna nebyla včerejší,
okolky už neřeší.
Ví co tohle znamená,
touhou je celá zmámená.

Tak dnes vede svojí milou,
2+1, skoro vilou.
Ukazuje díla svá,
doufá, že je uznalá.
Dva milenci v obětí -
jeho nové pojetí.
Vysvětluje pyšně té slečně,
po slovech chvály prahne lačně.
Celým tělem dme mu pýcha,
uznání, to on rád slýchá.
Po páté sklence očka sklivá,
do jiných věcí je teď Bláža divá.
Zbavená již styku,
celá pryč z přepychu,
přemožená chtíčem,
nazvala dílo kýčem.
Pak se vrhla na Karla,
omotala svá chapadla.

Dva propletené mazance,
představující milence,
co po nebi se plazí,
oba skoro nazí.
Nedostali uznání.
Karla přemohlo zklamání.
Ať si táhne slepice,
když nechápe umělce
V tu chvíli ztratil zájem.
Šel zaplatit nájem.

Tak skončila ta jeho láska,
k té, jež nazýval kráska.
Nebyla pro něj ta pravá,
pro umění není zralá.
Však on už dnes v parku,
poznal zase Klárku.
Snad ona bude mít ponětí,
Co je nové pojetí.