Špatný den

Dnes mě praví ten můj šéf,
zajdi domů,něco sněz.
Žena jistě doma něco navaří,
tady v práci mozek se ti zavaří.
Pohublý jsi jako stěna,
zajdi domů dříve, stejně končí směna.
Tak balím dneska svoje kramle,
spěchám domů,div nevyvrhnu mandle.
Teď najednou ve dveřích stojím já,
o všech svatých se ji zdá,
když byla náhle s borcem v obětí
a měla slzy plné dojetí.
Asi víte jak to bylo dál,
když já jako blbec tam stál.
Tak vzal jsem rychle pistol do ruky
a rozstřílel ji i ty její skvělý paruky,
ale ten frajer to obsral nejvíc,
co na tom, že je taky jak já z Dejvic,
střílel jsem, jak ve filmu Kill Bill,
každý druhý hned by z toho blil,
já však z toho srandu mám,
že tu po kotníky v ratolišti stojím sám.
Musím teď s tím něco udělat,
musím to jako ve filmu dodělat.
Dostal jsem zrovna dobrý nápad,
kámoš Franta taky někoho už napad,
bude v tom mít jistě praxi,
ne jak kámoš David,ten hned zvrací.
Franta má se sakra k dílu,
na zahradě už má velkou díru.
Ze soucitu jak svou ženu ctím,
na ten hrob už jenom ch*ím.
Říkám Franto co s tou krví?,
chudák ještě od práce se hrbí,
chtělo by to trošku sava,
žena byla při té střelbě mrška hravá,
zmítala se na stranu,
co z toho, že teď doživotí dostanu.
Ale doma musím míti pořádek,
to znám ještě z doby,
kdy dostal jsem od mámy za tohle na zadek.
Uklízím ten svinčík v domě,
slyším benga,jdou si pro mne.
Uvítám je ve dveřích,
snad na nešťastnou náhodu uvěří.
Franta prchá zadním vchodem,
je však lapen
z té práce na zahradě není ničeho už schopen.
Já sahám si teď na žíly,
smůla tupej nůž,nejsem nástrojář rodilý.
zkusím to tu třeba plynem odpálít,
zase smůla nejde mi to ani podpálit.
Napadla mne ještě možnost,
je tu plyn zkusím rožnout,
ale ouha nemůžu se ani pohnout,
jeden z,,URNY"opičák,
asi chodil často na cvičák,
dal mi sakra dobrej chvat,
já cítil ho jak tenkrát svrab.
Tak na stanici přiznávám se ke všemu,
je to stejně k ničemu,
budu asi v cele dlouho hnít
s Kájínkem o útěku můžu snít.
Tak poslouchám u soudu svůj rozsudek
a psychologů posudek,
byl jsem zřejmně ve stavu mimo mysli
i když nevím jak to všichni myslí.
Náhle padne soudců věta,
půjdeš taky z tohoto světa!
Tak ulehám si na záda
a přemýšlím jaká je za plachtou nálada,
až budu tělem svým se zmítat,
kolem sebe za všechno se chytat.
tohle všechno jenom kvůli tomu,
že přišel jsem dřív asi domů.
Příště ženě radši zavolat,
teď práva veta se chci dovolat
a celou tuhle šaškárnu včas odvolat.
Není mi to však nic platné,
až mi čelist nervy sklapne
a ten blbec do mne elektriku zapne.
Tak končím tuhle zpověď mou,
už do pekla si mne zvou,
ale doufám, že tam zase nepotkám ženu svou!!