Kterak se Zdenička zahřála

Sedí Zdena v kuchyni
a vydává pokyny.
Zahalená v teplé dece,
ubohá se zimou třese.

Ríša kmitá po místnosti,
přikrývá ji po libosti.
Ona pořád klepe kosu,
do čaje jí kape z nosu.

Do kuchyně vešla tchýně
a tváří se provinile –
dneska, stejně jako včera
nezdravě prý večeřela.
Snad se Zdena nedoví,
že si vzala cukroví…

Ta má ale jiné zájmy,
právě volá do teplárny:
„Přitopte nám – proboha,
neb tu zmrznu, nebohá!“

Z teplárny jí odpovědí,
že o situaci vědí. -
Protože je červenec,
je odstávka – jasná věc!
„Sluníčko že nestačí?
Děláte si legraci?“

Praštili jí s telefónem!
Zdena – rozzuřeným tónem
vykřikuje zoufale
nadávky – dost troufalé…
Ječí, piští, chroptí, heká…
Mášenka do toho štěká…

Ríša popad sekeru!

…nejde na tu megeru…

Jde vykácet šeříky
a nějaké keříky.
Tchýně sice nadává,
Ríša se však nevzdává –
že je ženě oporou,
to jej drží na nohou!

Tchán se vrací ze zahrady,
a přestože padá hlady,
vyřkne nápad bezvadný –
zavřít Zdenu do sauny!

Zdenička se tváří blaze,
leží přímo na podlaze –
tam je nejblíž topení
a TO ona ocení!