Černoušek Bubu

Narodilo se nám mimino,
už po roce umělo říct "mamino".
Já jsem bílej a jeho pleť černá,
a tak přemýšlím, zda-li mi družka byla věrná.

Tak jsem se jí zeptal: "Proč je černé a já bílej"?
A ona na to, že jsem byl v posteli moc línej.
Hned jsem se k pomsťě jal
a ze startu jí facku dal.

Sotva děcku byly tři roky
už mělo za sebou první kroky.
Ale chabé to byly krůčky.
Spadl a měl zlomené obě ručky.

Pak byl čas do školky jej poslati,
posléze jsme zjistili, že jsme to neměli dělati.
Zbil tam nějakého bílého kluka.
Ptal jsem se proč a on na to: "Já ne to má ruka".

Po týdnu jsem si opět vyslechl ředitelku,
že prý můj synek zvalchoval učitelku.
Hned jsem mu ukázal co je to fackovací očista.
A on na to: "Táto ty hajzle seš rasista"!

Základní školu vůbec nedokončil
a pak se s nějakým gangem spolčil.
Pak jsem padesáté narozeniny slavil
a můj povedený, černý synek se stavil.

Čekal jsem, že pokecáme a zmizí.
Zmizel to ano, ale i s mou televizí.
Po pár dnech jsem se na noviny podíval.
Stálo v nich, že můj synek vykradl Vyhlídal.

Že okradl a zabil jakýsiho prodavače.
Teď prý sedí v base a nad svým činem pláče.
Pláče a říká, že vrahem není
a ať jej pošlou na léčení.

A tak byl můj synek za své činy.
Ze dne na den sproštěn viny.
Všichni černí opěvují tu jeho slávu
jak všechny obechcal a šel se léčit do ústavu.

A pak v jeden krásný, letní den
jej za pár let pustí "vyléčeného" ven.
Ale za pár hodin, dní, let zabije zase
ale to už skončí navždy v base...