Dívky s pomeranči.

Mám doma sbírku pomerančů,
co pod postelí hnijí.
Zvu si naně Anču, Janču,
ať děvčata vidí.

I takové pomeranče,
jenž si v klidu tlí,
umí zahřát srdce Janče,
která u mě doma spí.

A jak vlastně sbalit holku
na ovoce kousek?
Musíš rychle bez okolků
k hlavě jí dát brousek.

Začneš křičet: "Děvče milé.
Pusu mi hned dej.
Neb vlásečky tvé roztomilé,
pod brouskem skončej."

Takhle s dvěma pomeranči,
chodím po světě sám
a když ňáká koláč rači,
pod borusek ji dám.