Kominíček

Postavil se kominíček,
postavil se na žebříček,
z komína mu cihla spadla,
volá na něj děva vnadná :

"Kominíčku pojď jen blíž,
velké věci uvidíš,
velký zadek, velká ňadra,
já jsem přece baba vnadná,
co ti brání na mně vletět,
na střeše chceš raděj dřepět?
Komíny máš vymetati,
tak mně přestaň hochu štváti!"

Kominíčka jímá hrůza,
tahle baba to je čůza,
zadek jako matrace,
je mu téměř do pláče.

Cihlu zamyšleně mačká,
staré panny to je cháska,
za komín se schoval tiše,
samou hrůzou sotva dýše,
pak ho napad starý trik,
na dušičce je hned líp.

"Rád bych moje milá děvo
komín vymet,
jsem však dřevo.
Mlsně po mně nekoukej,
já jsem milá, zlatá,
GEY !"