Smrtka Květa

Do očí se mi hrnou slzy,
já vím, že umřu brzy.
Hodiny smrti tikají nade mnou
stojí tu smrtka s pláštěnkou černou.
Odejdi! Nech mě být!
Já nechci odejít.
Chci si užívat život
ne jít na hřbitov!

Hřbitov je temný, já se tmy bojím,
je mi jen deset, o život stojím.
Mám snad řvát, nebo prosit?
nezačni mě tu plís kosit.
Nemám možnost poznat lásku,
pohladit krásnou krásku,
oblékat se jak bych chtěl,
spoustu peněz abych měl,
chodit spát kdy se mi zlíbí,
ach, má chuť na život sílí!
Smrtka:
,,Život je plný falše, zloby,
tak to na světě furt chodí,
to přece nechceš, vždyť jsi mladý,
O světě máš jen přehled kradmý.''

,,Ještě můžeš útéct z tohoto světa,
nekoukej tak na mě, nejsem sjetá!
Napila jsem se jen trošku vodky,
tak vstaň a svlíkej spodky,
ukážu ti, co je láska,
jsem přece černá kráska.''

Nech mě být, jsi černá mrcha,
pomůže ti leda sprcha!
ledová jak L-l-l-l-l-ed
odejdi a to hned!

,,Ty jsi fakt děsná sketa,
to jsem já, tvá láska Květa,
dneska je totiž maškarní,
toto je moje převlečení!
Moje jméno je černá zmije,
černá mou identitu kryje.''

Ježišmarja, dej mi svátek,
zrovna dnes, když je pátek,
kvůli tobě mám mokrý džíny,
ale stejně mi to přišlo divný.