Furt pryč...

V tento moment má duše čistá:-D
má chuť napsat báseň,
báseň jako dadaista,
verše co mají pramálo smyslu
a podobají se zlatému číslu
a nikdy jak voda neshoří
a nezpůsobí příkoří
a budou letět jako list
z novin, co nikdy nebudu číst
a rozlijou se do tuhého mrazu
tak jako řeka na obrazu

Smysl? Co se smyslem,
ten už je pasé
uvázán u kůlu kovbojským lasem
a plačíc hořce veselým hlasem.
Zelená oblaka s modrými ptáky,
růžová řeka se žlutými raky,
tekoucí tráva
a hranatý kmen
suchý a dřevěný tichounký sten

na vždycky běžící teplá skála,
sněhová vločka co se vzňala,
příjemná jarní zimnice,
sekyra něžně haldíce
tvůj mandlový dech
a píšíce
tvůj hlas na cihlových zdech...

...Tohleto všechno zájmu je středem,
smysl se schovává ve světle bledém
a ani v nejmenším nemá chuť
nesmyslů otrávit rudou rtuť