Polární pás

Teploměr už hlásí třiatřicet stupňů Celsia,
mozek se mi roztéká a teče uchem ven.
Ponořím se hlouběji do vany plné ledu
a nechám si znovu přehrát svůj nádherný sen.

Ne že bych si necenila Prahy nebo Brna,
Čechy, to je skvělá země nevídaných krás.
Ale jak se tu teplota vytrvale zvedá,
čím dál tím víc mě přitahuje polární pás.

Tučňákem, jo, tučňákem, tím bych chtěla být!
Oranžovým zobákem do ledu věčně rýt!
Jen zářivá očka a krásná křidýlka mít,
frak celé dny nosit, přesto za něj neplatit.

Sním si, led se roztéká a já jsem plná zloby,
cítím se jak letní obyvatel pouště Gobi!
Znovu přemýšlím o fraku, ledu a zobáku.
Už jsem na to přišla! Stěhuju se do mrazáku!

Že je malý? Nevadí, já se slisuji ráda,
vedle filé, brokolice, chřestu místo mám.
V pizze, co tu leží léta, najdu kamaráda,
nové formy života s radostí uvítám.

Až mě ale omrzí, s velkou chutí ji sním.
Mějte se v tom vedru, já se vracím napodzim!