Šílenství jménem škola...

Škola to je utrpení
většího snad ani není.
V sedm hodin ráno vstávat
čistit zuby,oblékat se.
Pak na místě pozor dávat
a to nemáte ještě v kapse.
Neusnout při matice
to je těžké velice.
Však poslouchejte,
to nic není,
větší výzvu známe.
Kdy nás čeká rozuzlení?
Na to si počkáme:
Učitelka dějepisu
drží v ruce mrtvou krysu.
,,Co je to?“Ječí a kvílí.
Počkejte.Minutku.Chvíli.
Vypadá to na krysu.
,,A co dělá v dějepisu?“
Ředitel otevře dveře.
Vržou jak když pilou řeže.
Hned se zvedne nálada.
,,Jak to tady vypadá?“
Špatně pane ředitel.
Ozývají se hned žáci.
,,No tohle svět neviděl,
vždyt jsou tady mrtví ptáci!“
Řediteli to je krysa!
,,Aha.Však mi oko hnisá.
Potřebuji nové brýle.“
,,Ted není ta správná chvíle!“
Řve učitelka dějepisu.
,,Vždyt tu máme mrtvou krysu!“
,,Ano slečno.To vážně máte.
Proč s tím tolik naděláte?
Věnujte přírodopisu
tuhle starou mrtvou krysu.“
Ředitel se projevil,
proto žáci maj ho rádi.
Řešení zas objevil
s účou jsou teď kamarádi.
Tady máme rozuzlení
žádný problém už tu není.
Kéž by to tak vždycky bylo
to by se nám zalíbilo.
Vždyt vám říkám:
Škola to je hrůza.
To mě políbila múza.
A tak končí báseň školní
spěcháme pryč cestou polní.
Před školníkem utíkáme
o kameny škobrtáme.
Proč to už se nedozvíte
to je totiž příběh jiný.
To co vědět máte víte,
PS : Ten školník není líný.