Jednoho deštivého dne

Kočka přede na židli, pak se líně protáhne a zmlkne.
Koukám z okna,
slepice mokrá
asi brzo zmokne.
Zazvoní zvonek, já otevřu poličku.
Stojí tam pár modrých hrníčků.
Ozve se rána.
To jen židle spadla z kočky a chudák, celá polámaná
teď leží a brečí.
A kočka jí obejde bez řečí
a jde si vrnět na křeslo.
V bytě nic ani nehleslo,
kromě kočky s modrýma očima.
Jako ta polička, co vní byly ty hrníčky, které jsem otevřela.
A brána se uzavírá,
zámek zachrastí v klíči
a kočka běží po podlaze v chtíči,
že zas bude miska v jídle,
jako mouchy na povidlech,
co v lednici klíčí
na vozatajském biči.
A opice smýčí
mlíčí
z akvária
do lví klece.
A teta Mia
přece
udělá brambory z hovězí plece,
a chudák kráva, co byla šílená,
v zoufalství začne z vemena
pouštět kakao místo mlíka,
a tímhle veršem začíná chvilka ticha
co vám po právu náleží
po šílené soutěži,
co jednou kočka se slepicí hrála,
než začlo pršet...