Hlad - svině

Toulám se Prahou večerní osamocen,
mám strašný hlad a cítím se nemocen,
cokoli v žaludku bych těď fakt bral,
proč jsem se jen ráno zas´ nenasnídal.

Času málo nebo jaký to byl důvod,
má ten pocit hladu, má nějaký původ?
Musím si k jídlu neco dát a to hned,
lidi, opravdu hned bych něco sněd´.

Václavák, Na Příkopech a hele, Obecní dům,
Francouzská restaurace v něm patří k mým snům,
trochu se přemáhám a dovnitř vcházím,
na to, jak vypadám, tak na to teď sázím.

Slušně oblečen ve společenský šat,
a připraven za dubový ten stůl usedat,
beru do rukou svých jídelní meny,
koukám jak blázen na ty "francouzský" ceny.

Kuřecí vývar za třista šedesát pět,
první řádek a už abych se opět zved´,
polévka Gaspacho kolem litru zase,
snad nechám se zatknout a najím se v base.

Opravdu znechucen chubobou svou,
otačím z první stránky na druhou,
snad bude tam něco na co kačky mám,
fakt jsem nesnídal a už vidím se jak obědvám.

Naděje zhasli jak plamínek svíce,
strana druhá a vše stojí tu ještě více,
předkrm za patnáct set a nejakou drobotu,
a je to jen omeleta v nějakym sladkym kompotu.

Hlava už se mi touhou jíst motá a slzí mi oči,
ruce se klepou, že stranu třetí snad ani neotočí,
v nohách třes a nervy už otupělé křečí břicha,
v uších pískot, já přál bych si trochu ticha.

Strana třetí své né laciné tajemství skrývá,
jak to tak u jídelních lístků v centru Prahy bývá,
strana číslo tři a výběr hlavních jídel s přílohami,
takový šlupky, děs, místo brambor davají asi drahokamy.

Koukám a oči na štopkách jak kdybych měl,
co k tomu papaní dát bych si asi chtěl?
Je tu něco bez ceny, foneticky jsou to lazaně,
áá cena je na straně ćtyři, to teda udělali mazaně.

Mám na ně chuť a tak volám Provident,
tady asi jí jen Topolánek nebo pan prezident,
těch 15 tisíc na oběd mi prý nepůjčí bez ručitele,
proč jsem sem vůbec lezl, nechám si zavolat majitele.

Pan vedoucí přišel svižně a tvářil se k světu,
vytočil mě strašně, když prohlásil tu zcestnou větu,
"co budete si mladý pane přát,
"co vám má náš kuchař přichystat?".

Nešlo už to vydržet, padla první facka,
v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem strašná socka,
on a všichni okolo mají oblek od Versáče,
a já chodím v kvádru ze sekáče.

Ochranka vyvedla mě ochotně až na ulici,
a v tu chvili viděl jsem v dáli popelnici,
tušil jsem, že něco k snedku si konečně dám,
skoro jsem k ní běžel, ale už nebyl jsem tam sám.

Smutně koukám a najednou mi povídá ta smrdavá osoba,
"neboj kámo, je tu toho dost pro nás pro oba",
Bylo to tedy, pravda, slabší žrádla meníčko,
ale cpal jsem se a v duši prosvitlo mi sluníčko.

Hlad je nejlepší kuchař, to je dobré rčení,
jaképak vám lidičky z toho plyne poučení?

... Jezte, co je a ...
... a když není nic tak si něco najděte ...

:o)