Ztěžklá dušička...

Ztěžklá dušička…

Kam jsi se poděla,
má rozjasněná dušičko,
v době mrholivého času,
snad nasáklá,
tou vlhkostí přemírou,
přetěžká maličko,
zjitřená do běla…

V zarudlých očích,
vtěluješ se
do kanoucích svíček,
slzy spouštíš,
trousíš z pod víček,
nosovým tónem,
zní ve tvém hlasu…

Nikdo světský
na tom nemá viny,
ani smutek, žal
či nějaké jiné splíny.

Jen v krytém bazénu,
lahodně teplá voda,
při hodinové cestě domů,
pak deštivě studená nepohoda,
se na mém zdraví podepsala,
he, he, hepčííí, rýmu podala…