Nevěstě k svatbě - něco jako přání - pro odlehčení

Začíná to ránem...pak nastane ten zmatek,
jeden by z toho možná i utek,
potom chystání, z postele všechny vyhání,
maminky nervozou jsou na omdlení...

Nevěsta běhá, líčí se a obléká,
nejradši by se možná zase zeslékla...
ženich ten doma do mísy zvrací,
pak v obleku koupeném se ztrácí....

Družička v kuchyni koláčky jí,
potom v koutku pokoutně spí...
tatínci dávaj si slivovičku,
a potom potají ještě borovičku...

zdobí se auta, všude je shon,
nevyzla by se v tom ani stařičký slon...
dvanáctá hodina blíží se blíží,
očička nevěstě i ženichovi se klíží...

nasedat do aut, a honem jedééééém,
naštěstí není cesta poseta ledem...
auta už jednou, na cestu troubí,
ženich s nevěstou se snoubí...

dojeli na místo, všechno už ztichlo,
pár lidí z davu zvláštně si vzdychlo...
ženich nevěstu za rámě chytí,
už mu neuteče, už není zbytí...

stojí tam pospolu, vedle sebe,
po očku sledují všechny v sedě...
maminkám nadšením slzička stekla,
jedna babička pro změnu hekla...

už jim to říkají, všichni se smějí,
srdíčka láskou a blahem jim hřejí...
slvanostní zvony na cestu zvoní,
ženich se k nevěstě v polibku skloní...

tak, už jsou svoji, není cesta zpátky,
leda že by užekli zadními vrátky...
láska je nádherná, svatba to pečetí,
potom už nezbývá nic, než jen početí...