O ježkovi a zajíci

Žil byl jednou jeden ježek
který byl moudrý, ač bys neřek
na svoji vodnici na polích pozor dával
všechny potřebné věci čile obstarával.

Dělal, co ho baví
denně stébla trávy
nožičkami svými ubíjel.

A tam v polích jednou zrána
potkal zajíce, což byla rána.

"Ježku, ježku, co tu blbneš
křivými nožkami mi neuběhneš
křivé nohy, jen se klátíš,
div mi mrkev nepomlátíš!"

Ježek se kouká na toho hlodavce
funí a dupe, vzteky ho považuje
za malého pitomce.

"Zajíci troufalý, co mi to povídáš
jen o svou mrkvičku, o tu se zajímáš
jen počkej, zajíci, závod si dáme
ať oba poznáme, co v sobě máme!"

Hodinu i místo domlouvají
oba zlostně při tom rozmlouvají
ten do křivonožek, ten do hlodavce
zdá se, že jejich spor nebere konce.

Netuší, hlupáci, kdo je pozoruje
dva páry očí v křoví se kryje
to paní ježková a paní zajícová
pozorují, jak se zajíc k ježkovi chová.

Stačí jen maličko ženské moudrosti
pro pokoření té jejich hlouposti.

"Poslouchej, ježková, co s nima uděláme?
Bez mrknutí očí svých na vyučenou jim dáme
připravíme pastičku na naše muže
ať vidí, že jeden bez druhého houby zmůže."

Daly se chytračky do smělých plánů
jak by mohly pokořit pýchu dvou pánů
a tak se rozhodly závod jim vylepšit
do cesty strom s jablky oběma postavit.

Vzaly to všechno do svojí režie
na hlouposti, to mužské užije!
Oběma zatvrzelcům rozkaz daly
aby jim po cestě jablíčka vzali.

"Dříve než začnete, musíme vám říci
každá aspoň pět jablíček chce míti
na půlce vaší cesty stojí jabloň veliká
a v cíli každá z nás na jablíčka čeká."

A tak to začalo, závod s malou pastí
a ježek jen kouká, jak si to zajíc mastí
ale nic nevzdává, není všemu konec
neuzná zajíci, že jen on je borec.

Dupe si ježeček pomalu dál cestu svoji
náhle však vidí, jak zajíc pod stromem stojí
zoufale zkouší jablka si udržet
ty se mu však kutálí z jeho tlapek hned.

Ježek jen smutně povzdechne si
jak vylézt na strom nožkama svýma?
Když náhle cosi napadne ho
přeci jen má za ušima.

"Poslouchej, zajíci, to sám nezmůžu
a jestli chceš, rád ti taky pomůžu!"

"Ježku, ježečku, ty pravdu máš
všechno se líp dělá, když dohromady to dáš."

"Já mám bodliny, ty zas nohy své
pomůžem si, ať jsou naše ženy radostné!"

A tak se také stalo
zajíc skákal, co to dalo
a na bodlinách ježečka
byla brzy žlutá jablíčka.

"Ježku promiň, byla to chyba
co bych si počnul bez tvých křivých nožek
pojď přeci, usmíříme se oba."

A s tím souhlasil i ježek.

Manželky diví se, co se to děje
ježek i zajíc, oba úsměv na tváři
oba už vyřešili problémy svoje
a ženy se rázem rozzáří.

"Manželky zlaté, vy máte fištróna
nebýt vás, byla by pohroma
manželky naše, vás nikomu nedáme
a pro vás pro obě jablíčka máme."

Slíbili si oba příměří si dát
a pochopili, že jeden druhého má vlastně rád
ježek zajíci mrkvičku rád dá
zajíc si myslí: Křivé nožky jsou paráda.

A slavili a slavili až do rána
a scénka naše je úspěšně za váma
vyprávění četla nám Anička
zajíce hrála zase Anežka
ježeček malý, to jasná Janča je
a moudrou paní zajícovou zas Stáňa hraje.
A šťastná paní ježková?
No přeci naše Kakóča!

Co říct víc, už asi nic
jen malá poklona
a je to za náma :)