Chytila jsem včera v lese klíšťátko...

Chytila jsem včera v lese klíšťátko,
zakouslo se do zadečku drobátko!
Na sirku vatu natočím,
proti směru hodinek ho vytočím
/čímž ho vytočím!/...
La, lala lala lalá la.

Povídám mu, koukni milé klíšťátko!
Raději se pusť a nejlíp zakrátko.
Na každý pád jdeš z těla ven,
i kdybych Tě měla točit celý den,
třeba celý den...
La, lala lala lalá la.

Klíště si však postavilo hlavičku,
neposlouchalo mne ani trošičku!
Potřela jsem ho olejem,
přesto se mu nechtělo jít z těla ven,
nechtělo jít ven...
La lala lala lalá la.

Neměla jsem pro ten truc pochopení,
pinzetou jsem tahala ho, vážení
a přetrhla ho nakonec,
hlavička dál v rance vězí, hrozná věc!
Nepříjemná věc...
La lala lala lalá la.

Dezinfekci liju na tu hlavičku,
v duši mé strach zahnízdil se trošičku,
že mozkových teď zánět blan
či boreliózu od klíštěte mám,
a snad umírám...
La lala lala lalá la.

Pro jistotu začínám psát testament,
co kdybych natáhla brčka za moment,
a tady možná zakrátko
nebude netrpělivé děvčátko,
krásné děvčátko...
La lala lala lalá la.

Račte si z toho vzít ponaučení,
netrpělivost že dobrá věc není!
Co člověk v spěchu provede,
napravit zas jenom stěží dovede,
spíš to nesvede...
La lala lala lalá la.