Potrhlost

Šel jsem takhle po měsíci
a co jsem tam neviděl
Hrál si tam růžový slon svítící
a když mne spatřil
rukama přitom pěl

Při pohledu na můj údiv a na můj zkroucený obličej
ruce na pozdrav zdvih
Nezvyklí obyčej

Vstal,po předních chodil
ocasem rovnováhu držel
Přišel blíž, oči po mě hodil
V tom jsem nevydržel a sekl sebou na zem.
Oči mé stále hledíc v dál.
V tu okolo proletělo letící prase s divným plazem
A slon se na mě stále smál

Skončil jsem v blázinci,
to už tak bývá.
V pěkné růžové ložnici
S tlemícíma se oknama.