Když se dva perou, třetí se směje

(Představte si divadelní hru, na scéně je žena a dva muži.)

Pán1: Ach má něžná, roztomilá,
ruku jste mi přislíbila,
moc krásně vám rudnou líce,
neostýchejte se více

Pán 2: V noci, o půl desáté,
co s ní pane děláte,
do teď byla slušná žena,
nesmí býti zostuzena.

Pán 1: Co tu pane děláte?
Co se o ni staráte?

Pán 2: Je to přeci moje milá,
dnes se semnou zasnoubila.

Pán 1: Pane, jděte radši dál,
hleďte, co jste udělal.
To vám pane nestačí,
že jste jí hnul ku pláči?

Pán 2: Jen pojď blíž ty zlosyne,
schválně, kdo dřív zahyne!

(Mezi muži probíhá souboj na kordy.)

Pán 1: Podívejte,stále pláče,
připomínáte jí sráče.

Pán 2: Slabost jde z vás veliká,
tak se vzlyky zalyká.

(Za scénou se je třetí muž, kníže, který pomalu, nejdříve mluvíc sám k sobě vchází do děje.)

Kníže: Roztomilá žena,
copak se tu děje?
Vždy když se dva perou,
tak se třetí směje.
Pospíším jí vstříc,
osuším jí líc.
(K ženě.)
Ach překrásná paničko,
usmějte se maličko.

Žena: Vidíte ty zlosyny,
mou čest svrhli do špíny.
Já se toužím slušně vdáti,
slušně věnec pochovati.

Kníže: To, co není pravdou dosud,
proměniti můžem v osud.
Pojďte semnou moje něžná,
hned zítra z vás bude kněžna.

Žena: Hned kníže, již s vámi kráčím,
mé štěstí mne hnulo k pláči.

(Pánové uprostřed souboje zahlédnou odcházející dvojici a rozhodnou se jednat.)

Pán 1: Hele pane, vetřelec,
zdá se mi, že padá klec.

Pán 2: Honem pane, zle je,
ten muž se nám směje.

Pán 1: Skončeme své roztržky,
pojďme mu dát do držky.

(Pánové se společně vrhnou na knížete a všichni v zápalu boje prchají, žena zůstává sama.)

Žena: Kníže, kam to spěcháte?
Páni, co mu děláte?
Lítý souboj zahájen,
probodnou se navzájem.
Tak jsem si tu sama zbyla,
stále čistá, stále bílá.
To je ale neštěstí,
to mě vrhlo na scestí.
Snad nebude škoda,
až mě vezme voda.
Můj panenský věneček,
ozdobí mi hrobeček.