Škola...:-)

Nevím co dál
když tam tak stál a do očí se mi díval
přitom si zpíval
tu krásnou píseň o svém dětství sladkém
pak otočil se ke mně zadkem
a odešel beze slova!
A já čuměla jak sova

I já jsem mlčela
smutkem,stezkem skučela
a vduchu jsem se ptala
kdy se vrátí?
však čas se nám krátí...

Za chvíli zvonek zazvoní
pak úča přijde jak na koni
celou hodinu nám hučet do našich mozků bude
co z toho nám v dospělosti zbude?

Zvonek zvoní,úča ale není na koni..

Křičí na nás: ,, Dvě vteřiny klidu!! Však já do té doby přijdu.''
a jde pro třídnici
zapomíná po včerejší vopici

Najednou je tu zas
vtírá se jak zubní kaz
Zapisuje do třídnice a doufá,
že už nebude muset nikdy více

Nervy její jsou jak železné dráty pevné
a říka si, že už s tím brzo sekne

Vykládá a mele bez přestávky
ze zadu slyší nějaké nadávky
hned se žákovskou vopruzuje
a rozčílením křídu odhazuje
už pět poznámek zapisuje

Vduchu se modlí, ať už zvoní
ať už se těch spratků zbaví
ať už zase vypadne jak na koni
to jediné ji baví
loučit se s námi
hlavně když má krámy

Zvoní!!! ,, Někdo si ho honí!!''
zařve s oblibou jeden kluk
To je božský zvuk!
zvolá úča si vduchu
už jsem zase v suchu!

Najednou je svět hezčí
moje mysl lehčí

Já ho znovu zahlédnu
můj rozum jde rychle ke dnu
Zamířím přímo k němu
usmívám se div si rty neroztrhnu
on mračí se jak na Vídeňském sněmu

Konverzovat s ním se snažím
dokud jeho slov se nenabažím
on však usměje se vesele
a slušně mě pošle do prdele!

A tak končí můj příběh
milé dámy, milí páni
loučím se s Vámi
smrt mě už shání!!!