Balada o bezdomovci

Na tmavém nebi
Měsíc bledý
Pohodlně si sedí
A co je dole neví

Ten měsíček je nad hřbitovem
Umrlčím lebkám svítí do snů

Průsvitné paže
Vybělalá žebra
Duch jenž se táže
Bezdomovce proč žebrá

Sedí spolu na hrobě
S otevřeným lahváčem
A v téhle temné době
Blíží se hrobník s krumpáčem

Nevidouc,neslyšíc
O bezďáka zakopne
A stále ještě nevidíc
Vší silou ho nakopne

A když hrobník zjistil
Koho že to kopnul
Hned o zdraví se ujistil
A ruku k smíru napnul

Ale to už neviděl
Pro změnu zas houmlesák
Napřáhl se jak to šlo
A pivo do ksichtu mu cák

Hrobník se jen vzteká
Že chlastem bude smrdět
Cesty domů už se leká
Tohle jeho stará nesmí vědět!

A tak podá bezdomovci
Pomocnou ruku svou
Ještě vstát mu musí pomoci
A už ze hřbitova jdou

A uhodnete kde však skončí?
Odpověd je na snadě
Vždyť ti dva jsou jenom chlapi
Takže sedí v hospodě

A vzpomene si někdo na umrlce z hrobu?
Ten už na náhrobku,sedí jen pro ozdobu