Večeře

VEČEŘE
Daniel Možnar

V jednom lese na paloučku
uviděl jsem tvory v hloučku.
Schoval jsem se v křáku vedle,
napravo smrk a za mnou jedle.
Na tom smrku stojí pták,
na té jedli taky tak.

Oba na mě čumí z vrchu,
hodím kámen na tu mrchu.
Mrcha ale sedí dál.
Div, že jsem se neposral,
když na mě spadly šišky z hůry.
Nebylo jich málo, nýbrž fůry.

Jedna šiška trefila mě přímo mezi oči.
Teď se se mnou všechno točí jak na kolotoči.
Hned jsem si však uvědomil, že vidiny mám,
netočí se všechno kolem, nýbrž jen já sám.

Točil jsem se nad ohníčkem přivázaný k rožni.
Zeptali se na mé jméno. Řek jsem, že jsem Možni.
Pak jsem viděl tvora psáti na restaurační menu:
„Možni v tmavém župánku obkládaný hleny“.