Kresba

.
.

Kreslím si v písku, jsem duší hravou,
ale cosi je špatně s umělce hlavou.
Namísto kruhů pro vědění zisku,
dvě mořské panny plavou si v písku.

Jsou skoro nahé, jen na prsou škeble,
turisté kolem jsou z toho vedle.
Onkel Fritz volá, kyne od stolu,
že ty dvě škeble, ať dají dolů.

Uhly ty nestydy škeble od těla,
jasná tvář Němce, vidí, co chtěla.
Prý ještě ploutve měl bych jim změnit,
pár dalších Freunde, začlo se křenit.

Koukáme na sebe, smějem se tomu,
hledíme pannám, od pasu dolů.
Volám ho gestem, ať kouká zblízka,
z pohledu z dálky, dojem nezíská.

Dělám jak poručil, kreslím dvě nohy,
ale asi mě zradily, kreslíře vlohy.
Ten Němec zrudl a zdrhá co může,
neb dal jsem těm pannám pohlaví muže.

.
.
.