Opilí Skoti

Kvílení dud se rozléhá tmou,
opilí Skoti zas nocí táhnou.
Neznají strach, však hlady již řvou,
že prý u Loch Ness si odpočinou.

Došli až na břeh, tam flákli sebou,
zbraně pohodili někde stranou.
Starej bard William na dudy hrál,
plešatej Hamish se ďábelsky smál.

Whisky tekla proudem a ohýnek hřál,
Jen Tom O´Benchie dál mlel že by žral.
Hamish mu povídá, že bude líp,
že si prej nachytaj pár tučnejch ryb.

Jenže když udice nahodili,
prastarou stvůru tím probudili.
Tak jako praví legendy staré,
z jezera Loch Ness prý příšera vstane.

Hladina silně se rozvířila,
z hlubiny hlava se vynořila.
Tlama jak stodola, v ní samej zub,
na jeden nádech by sfoukla mi srub.

Naši tři Skoti prchli by snad,
prvotní hrůzu však překonal hlad.
Ti tři vzali zbraně, měsíc skryl mrak,
"Jíst se dá všecko, ryba aj drak!"

Kvílení dud se rozléhá tmou,
opilí Skoti dál nocí táhnou.
Přes pupky kilty teď těsné jim jsou,
šťastně si mlaskají nad svačinou.