Nádivka

Nádivka jí říkají
(Avšak jenom potají)
Hrozné věci mumlají
(Avšak jenom potají)

Že nos tak vysoko zvedá
Až přes něj vidět se nedá
Že tak moc v šatech se natřásá
Až třpytky ze sebe setřásá

Nádivka jí přezdívají
(Avšak tajně to říkají)
Nádivka jí nadávají
(Avšak tajně to říkají)

Že svá prsa dme až mraků dotýkají se
Že vysoko chodí a všem směje se
Ach, kéž by ta primabalerína
Ach, kéž by spadla dolů do komína

Však jednoho dne, když šla ulicí
Auto na ní šplouchlo vodu studící
Teď běhá městem zmoklá slepice
Směje se Nádivce celá ulice